17. listopad je kromě začátku svobody a demokracie přelomem mezi komunismem a kapitalismem. Oslavovat nástup tohoto systému se včera rozhodl bývalý bankéř Radovan Vávra. A jeho slova přiměla sociologoa Petra Hampla, aby reagoval. Velmi sžíravě. „Kdybychom neměli elektrárny a produktovody nastavěné ještě za bolševika, tak bychom si mohli maximálně tak rozdělávat ohníčky z klacíků. Za vlády líných idiotů se mohl každý dosyta najíst a i ten nejchudší si mohl napustit vanu teplou vodou. Za vlády inteligentních pracovitých lidí sice přes milion občanů hladoví, teplo doma je luxus, ale zato si zase můžeme přečíst moudra pana ředitele,“ rýpl si.

Včera se slavilo výročí začátku pádu komunismu. Svůj komentář k němu měl i investor a bývalý bankéř Radovan Vávra. „Kapitalismus odměňuje inteligentní, pracovité lidi a socialismus líné idioty. Proto dlouhodobě může fungovat jenom jeden. Příjemný 17. listopad," poznamenal na twitteru.

Tento krátký výkřik však zaujal sociologa Petra Hampla. „Kapitalismus odměňuje inteligentní pracovité lidi, zatímco socialismus líné idioty, napsal včera na svůj twitter ředitel Komerční banky Radovan Vávra. Jo, přesně. Proto jsou inteligentní pracovití lidé odměňováni tím, že se rodí bohatším rodičům a více toho zdědí. Jak totiž ukázali Thomas Piketty a další (a jejich analýzy se nikomu nepodařilo zpochybnit), v rozvinutém kapitalismu bohatnou primárně ti, kdo toho hodně zdědili. Vlastní úsilí a dokonce i vlastní talent hrají jen druhotnou roli. Jenže tak komplikované analýzy by pan Vávra nepochopil,“ poznamenal ironicky Hampl.

„Jeho práce přece spočívá v tom, že sedí na poradách, pochlebuje zahraničním manažerům a vyhrožuje podřízeným, aby z českých lidí vyrazil ještě více peněz pro akcionáře, kteří nemusí hnout malíčkem (to je to odměňování inteligentních pracovitých lidí),“ dodává.

„Ono to vlastně působí dojmem, že v životě nepřečetl složitější knihu (pokud vůbec nějakou). A studie o růstu bohatství nebo skutečné psychologii motivace? Tolik písmenek? Skutečný manažer vystačí s katalogy hodinek, jachet a golfového vybavení. Možná dělá pan ředitel dobře. Mohl by si třeba přečíst studie nobelisty Daniela Kahnemana, který prokázal, že to, co vrcholoví finanční manažeři označují za výsledky svého neobyčejného umu, je ve skutečnosti dáno pouhopouhou náhodou. Kdybyste takového finančního ředitele vyměnili se skladníkem, nepoznalo by se to. Tedy, ono by se to poznalo ve skladu, kde by rychle vznikl chaos,“ míní Hampl.

„Po třicet letech neomezené vlády takových inteligentních pracovitých lidí vidíme nesporné výsledky. Devastaci všech oblastí života, hroucení životní úrovně a rozbití mezilidských vztahů. Kdybychom neměli elektrárny a produktovody nastavěné ještě za bolševika, tak bychom si mohli maximálně tak rozdělávat ohníčky z klacíků. Za vlády líných idiotů se mohl každý dosyta najíst a i ten nejchudší si mohl napustit vanu teplou vodou. Za vlády inteligentních pracovitých lidí sice přes milion občanů hladoví, teplo doma je luxus, ale zato si zase můžeme přečíst moudra pana ředitele. Není to skvělé?“ zeptal se Hampl.

„Nepochybuji, že spousta podřízených mu už stihla poslat zprávu o tom, že obdivuje jeho inteligenci a že něco tak důvtipného v životě nečetli. Neměl bych to zkusit jinak? Co třeba takhle: Vážený pane řediteli. Jsem uhranut vaší genialitou a brilantností vašich postřehů. Nebylo by místečko bankovního sociologa? Pokud bych se mohl těšit z přítomnosti vaší vznešenosti, stačilo by mi tak 160 tisíc měsíčně a služební audinka,“ zakončil.